Vybavila se mí také jedna pozoruhodná rozmluva, kterou jsem absolvoval na jaře 1995. Do mé ordinace přišel člověk, který žil na Kamčatce. Sotva se posadil, začal mi vyprávět o zvláštních jevech, jichž se na Dálném východě stal svědkem.

"Když dojde k sopečné erupci, pojmy jako čas, prostor či dokonce gravitace se dost podstatě mění. Mám například videozáznam, který zachytil, jak se vulkanolog zachraňuje před balvanem, valícím se po úbočí sopky. Ten muž běží nejdřív dolů, pak učiní oblouk doleva a začne se vracet zpátky vzhůru. Balvan opisuje přesně stejnou dráhu. Za několik vteřin se prostě začne valit do kopce a vulkanologa nakonec usmrtí. Na druhé straně jsou u nás horké prameny vracející slepým zrak. Je tam i jezírko, a když se v něm vykoupe dokonce chromý, začne chodit. A je tam také místo, kde v žádném případě nesmíte přespat. Jinak vás sužují takové halucinace, že byste se z toho mohli zbláznit."
Hned jsem se podíval, s čím tyto jevy bezprostředně souvisejí, a zjistil jsem, že příčinu nutno hledat pod zemským povrchem. Pokusil jsem se podívat na jemné úrovni, co se to vlastně děje. Magma a jiné vulkanické vyvrženiny se nevyznačují jen značnou hutností a vahou, ale také schopností přenášet informace. Ty totiž často působí jako vektor. Nu a když se roztavená hornina stáčí do spirály nebo do soustavy kruhových struktur, je schopna měnit časoprostorové
charakteristiky. Mění se intenzita magnetického pole, a to dost podstatně. Pokud jsou tyto horniny v blízkosti zemského povrchu,  dokážou ovlivnit živé organismy.

"U nás najdete i místa, kde čas plyne úplně jinak než kdekoli jinde," vyprávěl mi můj vzácný návštěvník. "Třeba hodiny se tam jednoduše zastaví - jak mechanické, tak elektronické. Zdejší domorodci, Itelmeni, se těchto míst nejdřív báli a domnívali se, že tam sídlí zlí duchové. Pak se jich ale naučili využívat ke svému užitku. Dejme tomu, že bylo třeba vyřešit nějaký problém, který byl pro domorodý kmen velmi důležitý. Několik lovců se tedy vypravilo na místo, kde jen prostý pobyt vyžadoval značnou dávku odvahy. Strávili tam noc a k ránu se dostavila schopnost jasnozření. Ti muži nahlédli do budoucnosti a podle zjištěného se pak zachovali. Kdo se na takovéto místo dostal několikrát, u toho se obvykle projevily různé mimořádné schopnosti. Dejme tomu, že stáda bylo třeba pást v místech, kde bylo mnoho jedovatých hadů, ale zvířata se tam bála chodit. Muž přicházel na místo, kde bylo velké množství hadů, a za pomoci zaklínadel jejich nebezpečné obyvatele za sebou prostě odvedl. Během několika hodin tak byla pastvina dokonale vyčištěná. Jakmile dobytek všechnu píci spásl, muž zaklínadly vrátil hady zpět.

Zkoumal jsem také, jaký vliv mohou mít zaklínadla na živé organismy. Když informaci vyjádříme slovně a zároveň ji provázíme volním úsilím, v zásadě ovlivňuje celý vesmír. Stupeň jejího vlivu je
pak dán stupněm našeho přiblížení se ke Stvořiteli. Na vnitřní, hlubinné úrovni je kontakt s Bohem u všech lidí stejný. Na vnější úrovni však mohou být rozdíly mezi jedinci značné až propastné. Vnější vrstva lidské lásky tedy může mít různou intenzitu v závislosti na okolním světě, kdežto vnitřně nezávisí na ničem. Na hlubinné, hlavní úrovni tvoříme všichni jednotu s Bohem, a jsme absolutně dokonalí. Na vnější úrovni je naše dokonalost dána úrovní naší nezávislosti na okolním světě. Čím jsme nezávislejší, tím větší rozpad a zkázu jsme schopni přestát a překonat.

Člověk poněkud připomíná populární ruskou matrjošku: skláda se několika těl o různé hustotě. Čím jemnější je vrstva, tím je stabilnější, a tím mučivější je pro nás její zničení a destabilizace. A tím větší množství lásky a energie se ale přitom uvolňuje. Proto periodická destabilizace podvědomých psychických struktur, přináší možnost odpočinku našemu organismu a vede k tomu, že se náš opěrný bod a naše závislosti stěhují do jemnějších vrstev. Člověk díky tomu přestává být závislý na faktorech, jichž byl ještě nedávno otrokem. Závislost na magnetických, gravitačních a časových polích se snižuje, kdežto vliv na prostředí a schopnost je ovládat a řídit o několik řádů vzrůstá. To znamená, že místa, kde narážíme na nestabilní časoprostorové charakteristiky, mohou vést k depresím a chorobám jedněch a k rychlému odhalení a rozvoji mimořádných schopností jiných. Když jsem v jemné hladině zkoumal hlavní pásma
nestability na naší planetě, začalo být zřejmé, že jsou to zejména Himálaj a Brazílie. V Himálaji jsou tato pásma přímo na povrchu, zatímco v Brazílií pod zemí. Energetika Země je do značné míry závislá na podzemních tocích obrovských informačních hmot. V důsledku toho složka vektoru se posunuje po kulovitém povrchu Země a mění tak energetické a informační pozadí v jednotlivých oblastech světa.

Sergej Nikolajevič LAZAREV:

Kniha LÁSKA A ŽÁRLIVOST